Kupující často financují koupi nemovitosti bankovním úvěrem (hypotékou nebo stavebním spořením) částečně nebo v plné výši, na pořízení nemovitosti. V tomto případě se sepisuje nejdříve smlouva o smlouvě budoucí kupní, ze které banka čerpá potřebné údaje pro úvěrovou a zástavní smlouvu.. Pokud kupující platí část kupní ceny v hotovosti, deponuje tuto částku na jistostní nebo úschovní účet stejně tak, jak je to popsáno výše.
Banka po schválení úvěru kupujícímu, žadateli, vyhotoví zástavní smlouvu, která se po podpisu obou zúčastněných stran, tj, prodávajícího a kupujícího, vkládá na katastr jako první v pořadí. Až poté je vložena kupní smlouva. Je tomu tak proto, že ve stávajícím, reálném čase, je prodávající stále ještě majitelem nemovitosti a proto dává souhlas se zřízením zástavního práva na svou nemovitost. Dlužník je ale kupující a bude i budoucím majitelem nemovitosti, která je zastavěna ve prospěch banky v případně nesplácení úvěru.
Po vyznačení tzv. "plomby" na podané zástavní smlouvě, může kupující, pro banku dlužník, čerpat úvěr a zasílá prodávajícímu částku čerpanou z úvěru. Pokud je druhá část kupní ceny, deponována na jistotním, respektive úschovním účtu, vyplácena na základě předložení originálu listu vlastnictví s vyznačením kupujícího jako majitele.
Prioritou každé transakce je zásada, aby byla vyloučena i hypotetická možnost, že by prodávající nebo kupující byl poškozen. Prodávající musí dostat za svou nemovitost dohodnutou kupní cenu a kupující za své peníze prodávanou nemovitost.